NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

středa 22. března 2017

Brit

Dostal jméno po kolii Britě, kterou jsme v roce 1995 potkali na dovolené.
Na naší poslední dovolené bez psa. Na dovolené, kde jsme mohli ležet u vody, jet lanovkou na Sněžku, užít si prohlídku hradů a zámků, restauraci si vybírat podle jiných kritérií než podle toho, jestli tam může pes.
Život se psem je obohacující, aktivní, veselý, ale také velmi svazující a nesvobodný.
Brita jsme si vybrali, protože byl nejprůbojnější ze všech pudlích štěňat. Často nás během jeho života napadlo, že jsme si možná měli vybrat toho pecivála od vedle. Ale byl náš a milovali jsme ho jako člena rodiny.
I když nás čekal maratón kolem čtvrti pokaždé, když jsme ho pustili z vodítka.
I když nám doma zdevastoval knihy(vzdělával se), vyhrabal odpadky(měl hlad), rozcupoval nové linoleum(nudil se).
I když venku našel vždycky to nejsmradlavější místo, ať už to bylo hovno, leklá ryba nebo zvířecí vnitřnosti a s nepředstíranou radostí se v tom vyválel.
Jeho zvířecí oči a gesta nás vždy dokonale odzbrojily.
Co na tom, že jsem musela každé ráno vstávat o půl hodiny dříve a jít venčit.
Co na tom, že jsem musela jet z práce rovnou domů.
Co na tom, že kino, divadlo a společenské akce pro nás byly tabu.
Doma jsme měli oddaného tvora, který nás miloval, jak jen pes může milovat svou smečku.
V roce 2011 nás po šestnácti letech opustil.
Po šestnácti letech jsem nemusela ráno rozespalá ven.
Po šestnácti letech jsem mohla jít s kamarádkou po práci na kafe.
Po šestnácti letech jsme začali s manželem chodit do divadla, na plesy a do společnosti.
Dnes víme, že už psa nikdy mít nebudeme.
Nejen proto, že je to pro život limitující. 
Hlavně proto, že už nikdy nechceme rozhodovat o životě a smrti jiné bytosti.



Abych nezapomněla…,
jaký byl život se psem.

21 komentářů:

  1. Krásná vzpomínka...to abyste nezapomněli...H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že nezapomeneme nikdy, Hanko:-)
      Pěkný den
      H.

      Vymazat
  2. Tak to chápu, že už nikdy...starat se o někoho, kdo je zcela na mne závislý, je limitující a omezující a je jedno, jestli je to člověk, nebo pes a konec života milovaného tvora je srdcervoucí... ach jo...ale když Brit byl tak krásný...neříkají Angličané že nikdy neříkej NIKDY?...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rčení ,,Nikdy neříkej nikdy" je samozřejmě na místě. Nevím, co mi život přinese...:-)
      Hezký den Diano a díky za návštěvu.
      H.

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. To rozhodně!
      Měj se pěkně dneska. A zítra. A pořád...:-)
      H.

      Vymazat
  4. Nikdy jsem psa nechtěla. Měl by se u nás zcela jistě dobře, ale špatně by bylo, že bych neuměla být správně přísná,jak to ,,mít psa" vyžaduje.Takže i právě proto ne. A přiznávám, že by mne svazoval ten denní venčící rituál. Ale Báru- psí slečnu u syna ráda mám :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já po psovi toužila od dětství. Splnila jsem si tím jeden sen.
      Výchova u mne byla také dost zásadní problém. Chtěla jsem mu dopřát svobodu rozhodování a vlastní rozvoj jako u dětí. Jenže tohle byl pes! Proto tolik ,,nevychovaných" problémů:-)
      H.

      Vymazat
  5. Celý život odolávám mít psa právě z těch důvodů o kterých píšeš. Máme s mužem tolik aktivit a o mnohé bychom asi přišli. A pak ten jejich odchod... případně rozhodnout, že teď už pane doktore není jiného zbytí, tak to udělejte - ne to nechci. Avšak ta jejich vroucí láska, kterou člověku dokážou dát. Vidím to u syna a jeho feny, stačí pohled očí. Tolikrát už jsem skoro byla rozhodnutá, že přemluvím manžela a pejska si pořídíme. Proto nikdy neříkám NIKDY :o)),
    Hezká vzpomínka Henrieto.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Alenko.
      Jsou lidé, kteří pejskovi přizpůsobí celý život a jejich aktivity se točí pouze jenom kolem něho. Potom to má smysl. Dávají mu všechno a neomezuje je to. Pokud je ale člověk zvyklý na určitý styl života, potom může být nový život se psem v určitých situacích limitující. U někoho více, u někoho méně.
      Třeba přijde doba Álo, kdy se zaběhnutý styl života změní a pejsek bude pro Tebe a Tvého muže přínosem.
      H.

      Vymazat
  6. Obdivuji to odhodlání, já bych bez psa snad už být nemohla. Stejně jako kočičky jsou psi součástí mého života. Asi by mi stále něco scházelo, nebýt jich. Odchod pejska jsem také zažila a vím, že jeho duše je stále s námi. Nyní máme psy dva, čtyřletou fenku a sedmiletého psa, kterého jsme zachránili před útulkem. Jsou to skvělí parťáci, bez nich bych se na procházkách nudila :-)
    Věřím, že i Brit na vás mává z psího nebe. Byl krásný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, jestli se tomu dá říkat odhodlání, ale tak to zatím s mužem cítíme. Zvířata mám ráda od dětství. Brita jsme měli v bytě a oba jsme celý den pracovali, což byla také nemalá komplikace. Tvoji psi mají zahradu, tak to omezení jejich ani Vaší rodiny není až takové. Každopádně máš pravdu, že jsou to skvělí společníci a někdy to chybí:-)
      Děkuji Zuzi, měj pěkný den


      Vymazat
  7. Odpovědi
    1. Moc děkuji.
      I za návštěvu:-)
      Pěkný večer
      H.

      Vymazat
  8. Opravdu moc hezká vzpomínka. Já jsem pejska nikdy neměla a ani nechci, ale na sestřinu kokršpanělku taky nezapomenu, byla úžasná a patřili jsme do její smečky. Měj se krásně D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Danko a chápu:-)
      Kokříci jsou také úžasní.
      Hezký víkend
      H.

      Vymazat
  9. Henrietko, krásně napsané a se vším souhlasím. Fenku Terri máme čtvrtým rokem a vím o čem píšete. Pokud někam chceme jít, máme doma dospělého syna, s kterým konzultujeme jeho plány a zda nám bude moci pohlídat. Je to omezující, ale zase na druhou stranu velmi oživující, s Terri se opravdu nenudíme. Kam to jde, jezdí s námi, třeba i do Chorvatska.
    Krásný víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Dášo. Podala jsem to trochu realisticky, ale vidím, že víš, o čem mluvím:-) Terri jsem viděla u Tebe na blogu, je moc krásná. Přeji hodně krásných chvil s ní.
      Pokud souhlasíš, tykáme si:-)
      H.

      Vymazat
    2. No jasně, moc děkuji a přeji ti krásnou sobotu.

      Vymazat
  10. A přesně proto nemáme psa. Nedokážu si představit, že tvor, na kterého si člověk zvykne a miluje ho, mu pak odejde. K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě. Ty konce bývají smutné...
      H.

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta