Na sklonku léta

Končící léto si uvědomím hned prvního září, kdy si již v autobuse cestou do práce nebudu moci vybrat místo k sezení a na přechodu pro chodce budu čekat v davu studentů.

Se zkracujícími se dny mi čím dál častěji budou chybět snídaně na verandě chaty, při kterých pozoruji probouzející se zahradu. 

Veverku, která seskočí z olše za plotem na hranici dříví, proběhne zahradou a zmizí u sousedů. Špačka, který snídá moje kanadské borůvky.  

Žabku, stěhující se z našeho malého jezírka do strouhy za zahradou. 

Uvědomuji si, že budu postrádat tu bujnou zahradu plnou květů a šťavnatých plodů a budu se muset smířit s tím, že se pomalu začne měnit do podzimu. 

Chybět mi budou voňavá letní rána, kdy mohu vyběhnout ven jen v tričku a pantoflích a tiché teplé večery s knihou v ruce a oknem dokořán.

Abych nezapomněla…,

že léto je krátké, a proto je potřeba užít si naplno každý letní den.