NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 27. dubna 2017

Návraty do minulosti

zdroj: Pinterest
Kniha Dallas 63 od Stephena Kinga, kterou jsem nedávno otevřela, mě přiměla k zamyšlení nad tím, co bych udělala, kdybych měla tu příležitost, vrátit se do minulosti.
Co bych změnila, čemu bych se snažila zabránit a jaké by to potom mělo následky.
Jsem si vědoma toho, že vše se děje z nějakého důvodu. Ale přece…čistě hypoteticky…
Kdybych třeba jednoho dne otevřela balkonové dveře, udělala krok, a místo, abych vstoupila na balkon, noha by se propadla do prázdna. Stejně jako v knize. A za ní i ta druhá, a já bych se ocitla někde v časoprostoru. Zavřel by se za mnou rok 2017 a otevřel se třeba rok…




1978
Po vyučování stojím před školou a čekám na spolužačku, že spolu půjdeme domů.
Ze školy vyběhne moje skvělá, nejlepší, nejhodnější třídní učitelka.
Když jde kolem mě, hlasitě ji pozdravím, ale odpovědi se nedočkám. Ani se na mě totiž nepodívá, míjí mě a spěchá pryč.
Že spěchala do nemocnice, se dozvídám až druhý den ve škole.
Její syn, můj spolužák ze stejné třídy se zřítil z pátého patra panelového domu do výtahové šachty.
Lavice přede mnou je potažená černou stuhou a na ní leží červený karafiát.

Kdybych se vrátila v čase, vůbec nevím, co bych měla udělat, aby se to nestalo.
Nejspíš bych improvizovala.
Jak zastavit dva devítileté kluky, kteří se rozhodli balancovat nad propastí života a smrti?
Jakkoliv!
Nemusela bych se dnes, v roce 2017 nad tím neštěstím, po tolika letech rozbrečet.

1985
Stojím v sále kulturního domu v půlkruhu s ostatními děvčaty.
Je pánská volenka.
Nemožné silonové šaty po sestřenici, co mám na sobě, mě dělají o dobré dvě čísla širší.
Připadám si jak vystavené bazarové zboží.
Všechny holky už jsou zadané a zbývá nás už jenom pět.
Čtyři.
Tři.
Dvě. 
Jenom já a jedno velmi korpulentní děvče.
Pánové došli.
Moje už tak chabé sebevědomí dostává po palici. Bezmocně tam stojím, ponížena ve svém pubertálním věku a nejradši bych se propadla do země.

Kdybych se vrátila v čase, vzepřela bych se rodičům a nikdy bych do tanečních nešla.
Nemusela bych trapnost situace, kterou tehdy má puberta neustála, vstřebávat ještě dlouho potom.

1991
Náš sedmnácti měsíční syn jde po zahradě, já s manželem klábosíme se sousedkou, dcera si hraje na pískovišti. Sledujeme malého, jak krůček po krůčku ťape v trávě. Máme ho na dosah ruky, ale když zakopne a padá hlavičkou na obrovský kulatý kámen, nestačíme vůbec nic, jen se na to dívat.

Kdybych se vrátila v čase, odvedla bych chlapce do volného prostoru, mimo dosah toho velkého kamene a se sousedkou bychom si to řekly jindy.
Nemuseli bychom tak absolvovat šílenou jízdu do nemocnice za záchranu života našeho syna, který cestou upadal do bezvědomí.
Nemusela bych s ním strávit týden v nemocnici na pozorování, protože měl frakturu lebky. 
Nemusela bych se potom o něj bát pokaždé, když vyšel ven.

Sice ještě nevím, jak se příběh návratu do minulosti bude vyvíjet v knize. 
Jestli bude zabráněno smrti Johna Fitzgeralda Kennedyho a jaké změny to případně přinese pro budoucnost.
Ale vím, že mé návraty do minulosti jsou pouze zamyšlením, které nic nezmění.

Abych nezapomněla…,
že všechno je tak, jak má být.

pondělí 24. dubna 2017

První školková, kabáty pro třešně a mávání do nebe

Pondělí, 17.4.2017
Jahody nikdy v supermarketu nekupuji, vždy vydržím až na svoje vlastní ze zahrádky.
V sobotu jsem ale neodolala. Vypadaly skvostně, voněly a kupodivu byly i zralé.
Chutí měly k těm mým ze zahrádky sice daleko, ale máčené v rozpuštěné, osmdesáti procentní čokoládě, nám s dcerou rozveselily nejen chuťové buňky, ale i dnešní propršený den.

Úterý, 18.4.2017
Velikonoční prázdniny a menší počet dětí v mateřské škole si vyžádaly spojení dvou tříd.
Velikonoční prázdniny přispěly k tomu, že Emička poznala svou první, ,,školkovou“ lásku.
,,Dědo, včela tu byl koledovat Filípek a pohladil mě po copanu…“,  chlubí se dnes odpoledne Emča manželovi.
Cop, co Filípek pohladil, nebyl Emičky vlastní, ale čelenka z pohádky Na vlásku.
To ale kouzlu okamžiku, zjevně neubralo na kráse.

Středa, 19.4.2017
Tak dobře, přesvědčilas mě.
Ano, vím, že je teprve duben.
Vždyť vidíš, že si beru zimní bundu a kozačky!
Ale co ty rozkvetlé třešně, přírodo?
Co bude s nimi?
Stromy se neobléknou do kabátu jako já.

Čtvrtek, 20.4.2017
Moje články o vzpomínkách jsou pro mě vždy emotivní záležitostí.
Možná jsem se pustila na příliš tenký led.
Tenký led návratů do minulosti.

Pátek, 21.4.2017
Každý pátek může být velký?
Tak možná ten příští…

Sobota, 22.4.2017
Makový nebo mrkvový?
Ráno mám celkem jasno. Upeču makovec.
To by ale Danka nesměla na svůj blog vložit recept na mrkvový dort, který naprosto zamotá mými chuťovými buňkami.
Jenže já včera svého muže navnadila na makovec.
Představa jeho výrazu, když mu místo jeho oblíbeného moučníku naservíruji k odpolední kávě mrkvový, mě raději vrací k původnímu plánu.

Neděle, 23.4.2017
,,Já už vidím žbitov, babi“, hlásí Emička, jakmile je hřbitovní zeď na dohled.
,,Já taky“, odpovídám.
,,Zamávej prababičce. Ahoj babi!“, mávám směrem ke hřbitovu s očekáváním, že se Emička přidá.
,,Ale babičko, ona tam nebydlí, tam jí jenom nosíme svíčku. Ona pšece bydlí v nebíčku. Džív bydlela s dědou a teď bydlí v nebíčku.“
Podívá se do nebe a krátce zamává.



Abych nezapomněla…,
jak upřímná a čistá je dětská duše.
A že ta naše holka má prostě ve všem jasno.

sobota 22. dubna 2017

Takový makovec makový

Díky velkému množství máku je tohle opravdu kalciová bomba. Inspiraci jsem čerpala v Kuchařce ze Svatojánu, ale nakonec jsem zachovala jen poměr mouky, máku a vajec.
Část bílé mouky jsem nahradila špaldovou, cukr třtinovou šťávou a protože si nedovedu představit makovec bez citronové kůry a skořice, přidala jsem je tam také. Aby nebyl moučník příliš suchý, je tam navíc i trochu oleje.
Množství těsta není na velký pekáč, spíš do dortové formy. Já pekla ve skleněné zapékací míse z Ikey.

Na makovec jsem spotřebovala:

250g máku
250ml plnotučného mléka
100g sušené třtinové šťávy
1 vanilkový cukr
125ml oleje
100g polohrubé mouky
70g špaldové hladké mouky
1 kypřící prášek do pečiva bezfosfátový
2 vejce
2 lžičky mleté skořice
citronová kůra z jednoho citronu

Mák jsem umlela na jemno a zalila ho horkým mlékem. Nechala jsem ho hodinu bobtnat. Oddělila jsem žloutky od bílků, bílky vyšlehala. Do mísy s mákem a mlékem jsem dala žloutky, vanilkový cukr, skořici, citronovou kůru a olej, a vše jsem promíchala. Pak jsem přidala směs mouky a kypřícího prášku a zpracovala těsto. Nakonec jsem lehce vmíchala našlehané bílky.
Hotový a vychladlý makovec jsem chtěla potřít javorovým sirupem a posypat mletými vlašskými ořechy, ale můj muž si přál klasickou polevu z citronové šťávy a moučkového cukru. 
Já makovec ochutnala ještě před politím (i tak byl na mě dost sladký), a rozplýval se na jazyku.

Mák obsahuje daleko více vápníku než živočišné produkty. Je obrovským zdrojem energie, zlepšuje paměť, prospívá kostem, vlasům a nehtům.
Kromě přímé konzumace, která může vadit žlučníkářům, se z máku vyrábí makový oleje a makové mléko. Olej je výborný na problematickou pokožku, ekzémy, lupénku a podobně. Mléko, které je zásadotvorné a působí proti překyselení organismu se používá jako náhrada za kravské.



Abych nezapomněla...,
prý je jako od maminky 💗. 
A pak že chlapi poznaj špaldovou mouku☺.



čtvrtek 20. dubna 2017

Domácí Caesar salát

Velikonoční jídelníček bylo potřeba trochu odlehčit, proto jsem se rozhodla, že na Bílou sobotu bude k obědu Caesar salát. Na ten nejlepší občas chodíme do naší oblíbené restaurace, a tak jsem měla v úmyslu, aby se mu ten můj alespoň trochu podobal.

Na čtyři porce jsem potřebovala:

3 kousky kuřecích prsou
150g anglické slaniny
½ čínského zelí
½ ledového salátu
2 kelímky zakysané smetany
100ml majonézy
2 stroužky česneku
trochu šťávy z citronu
sůl, pepř
grilovací koření na kuře
1 malá plechovka kukuřice Bonduelle
1 sklenička zelených oliv bez pecky
1 červená paprika
toustový chléb

Kuřecí maso jsem nakrájela na kostičky a orestovala na oleji s grilovacím kořením, osolila, opepřila. Na nudličky nakrájenou anglickou slaninu, jsem na sucho orestovala na pánvi.
Čínské zelí a ledový salát jsem nakrájela a promíchala v míse. Připravila jsem si zálivku ze zakysané smetany, majonézy, soli, pepře, prolisovaného česneku a citronové šťávy a vmíchala ji do salátu.
Do středu talíře jsem položila kousky kuřecího masa a okolo něj naservírovala připravený salát.
Na kuřecí maso jsem položila opečenou slaninu, na salát kukuřici, červenou papriku nakrájenou na kostičky a zelené olivy. Každému všeho tak, jak má rád. Já měla bez slaniny, za to s více olivami.
Jako přílohu jsem opekla tousty, které jsme k salátu přikusovali.
V restauraci salát podávají s opečenými, na kostky nakrájenými krutony z bílého pečiva.
Můžete si vybrat.


Abych nezapomněla…,
je docela návykový.

pondělí 17. dubna 2017

Velikonoční

Počasí teď nemám ráda,
je to od něj pěkná zrada.
Z jara klidně podzim dělá,
a já nevím, zda bych měla,
vzít si zimní bundu, boty
a vyrazit do té sloty.
Nebo v teple, pěkně doma,
předstírat hluboké koma.

Věřím, že i přes nepřízeň počasí si každý na letošních svátcích jara najde to své, krásné.
Vždyť doma určitě leží nepřečtená kniha, rozkoukaný film, rozepsaný článek,
dosud nevyzkoušený recept na dobré jídlo nebo hromádka oblečení, která již několik měsíců čeká na spravení.
Možná, že někde čeká člověk, kterého jsme dlouho nenavštívili.
Možná, že teď je právě ta chvíle vypadnout z domácího stereotypu a sednout si s partnerem do kavárny.
Jen tak.

Přeji Všem krásné Velikonoce!


Abych nezapomněla…,
,,Život je to, co se Vám děje, když máte jiné plány."
  Rachel Lee