NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 18. ledna 2018

Týdeníky pro Henrietu

Moje milé blogerky, milí blogeři!
Mám zde pro vás NOVOROČNÍ VÝZVU!
Jelikož se mé týdeníky těší velké oblibě, ráda bych takový týdeník viděla i z druhé strany.
Co to znamená?
Ráda bych si přečetla alespoň jeden týden ze života každé(ho) z vás!
Proto vás vyzývám!
Napište svůj JEDEN týdeník PRO MNE!
Vybrala jsem poslední a zároveň první týden. Poslední lednový a první únorový.
Tedy od 29.1.2018 do 4.2.2018.
Budu ráda, když se vás zapojí co nejvíce, ale pozor! Pokud jsou mezi vámi i výher chtiví človíčci, zklamu vás. Za sepsání vašeho týdeníku neobdržíte žádnou výhru ani odměnu.
Cílem je totiž úplně něco jiného: Každý večer se v tomto týdnu na chvíli zastavit a uvědomit si, co nám ten, který den dal. Co jsme si z něj odnesli.
Někdo půjde s kůží na trh, někdo si opravdu ty silné okamžiky nechá pro sebe, někdo místo smutného zážitku najde v celém dni i kousek radosti. Někdo své pocity sdělí citátem nebo básní, jiný fotografií. Je jen na vás, do jaké míry mě, a vlastně i celému blogerskému světu dovolíte nahlédnout do VAŠEHO TÝDNE. Je jedno o kolika větách váš den bude. Podstatu můžete zachytit dlouhým odstavcem nebo jen jedinou větou.
Půjdete do toho?
Pokud ano, budu ráda, když mi to sdělíte v komentáři, abych věděla, na kolik lidských příběhů se můžu těšit.
Sepište svůj pátý týden roku 2018 a publikujte ho nejpozději ve čtvrtek, 8. února 2018 na svém blogu.
Pro jistotu mi napište na e-mail: abych.nezapomnela@gmail.com, že jste to udělali. Nerada bych totiž nějaký váš týdeník přehlédla.
Váš článek nazvěte jak chcete, jen je třeba, aby v něm bylo patrné, že jde o prožitky z tohoto konkrétního týdne.
Jak pojmete zpracování článku je jen a jen na vás, ale nezapomeňte fotit!
S vaším svolením na tři nejzajímavější týdny uveřejním odkazy na svém blogu.
A pokud má chuť se zapojit i někdo z NE blogerů, není nic jednoduššího než mi poslat ten SVŮJ týden na e-mail.
STRAŠNĚ SE TĚŠÍM!
PIŠTE!

Děkuji,
Vaše
Henrieta


Abych nezapomněla…
,,Ať už stopa v písku, stopa ve sněhu, v blátě, či stopa v srdci, vždy to znamená to stejné, někdo zde byl a zanechal kousek sebe."
Golichová

pondělí 15. ledna 2018

Za pusu, vezmeš si mě a když chlap neví, co má dělat.

Pondělí, 8.1.2018
,,Dědo…pojď si se mnou hrát“ žadoní Emička.
,,Já vím“, dodá, když děda našpulí pusu směrem k ní. ,,Za pusu...“

Úterý, 9.1.2018
Kdyby můj muž věděl, že mu náš králík ukousal kus té červenočerné košile, visící v šatně na věšáku příliš nízko nad zemí, takhle nadšeně by ho rozhodně k večeři nevolal.

Středa, 10.1.2018
,,Neodcházej z domova bez rozloučení“, napsala jsem bílou křídou na černou tabulku ve tvaru kaktusu, jejíž koupí jsem si nedávno udělala radost.
Od té doby se se mnou můj muž loučí při každém odchodu z bytu.
I když jde třeba jen vynést odpadky.
Jestli to opravdu funguje, využiji ji i v jiných oblastech života.
Možná by nebylo od věci, pověsit ji s různými pokyny do každé místnosti.

Čtvrtek, 11.1.2018
O ruku jsem byla požádána dvakrát v životě.
Jednou v osmnácti a podruhé v devatenácti.
Obě žádosti byly poněkud bizarní a když o tom tak přemýšlím, vlastně docela neurčité.
V prvním případě můj milý po zářijové svatbě své sestry utrousil, že rodiče konstatovali, že na jaře by mohla být svatba druhá.
Místo odpovědi jsem se s ním rozešla.
Ve druhém případě k žádosti o ruku došlo na náměstí našeho rodného města, kde jsme se s mým přítelem ocitli během našeho rande.
Když jsme míjeli městský úřad, můj ctitel jakoby mimochodem řekl: ,,Když už jsme tady, tak bysme mohli dojít na matriku. Zeptat se, jestli nemají volný termín na svatbu…“
Tak jo. Řekla jsem, a on o pár dní později natrhal před panelákem pampelišky, které dal mojí mamce s tím, že si mě vezme. A tak jsme se vzali.
Další žádost o ruku od života již neočekávám.
Ale svojí kamarádce ji ze srdce přeji. Přišla se vší parádou a pro ni v tu nejlepší chvíli v jejím životě.
Hodně štěstí milá M.

Pátek, 12.1.2018
,,Hele, to nemůžeš takhle měnit ty nápisy na tý tabuli“, říká můj muž, když zjistí, že místo původního ,,Neodcházej z domova bez rozloučení“ je tam dnes ,,Neřeš minulost, žij přítomností.“
,,A proč?“ Ptám se nechápavě.
,,No protože já pak nevím co mám dělat…“

Sobota, 13.1.2018
Co dělat, když v pátek večer přijde od synka pozvání na sobotu a podmínkou je chlebíčky s sebou? Upéct domácí máslovou veku podle cuketka.cz.
Zkušenost ze Silvestra, kdy ve třech obchodech neměli čerstvé chlebíčkové veky, ale pouze balené, krájené, navíc nevalné kvality, mě totiž dovedla k rozhodnutí, veky již rodině nekupovat. Na to, že obložený chlebíček má být českým unikátem, se obchodníci s nabídkou kvalitních vek opravdu moc nezabývají.
Naštěstí je upečení vlastní večky tak jednoduché.

Neděle, 14.1.2018
,,Jdi a nedívej se dolů! Neotáčej se, nezastavuj se a jdi!“
Rozdává mi pokyny můj muž, když se snažím zdolat 107 schodů nahoru, na vyhlídkovou věž.
Na Boubín jsem nevylezla, Stezku korunami stromů jsem nepokořila, na Alpy se z Vítkova hrádku nepodívala. Rozhledna na Velkém Blaníku je tak moje první, na kterou navzdory své fobii z výšek dnes vylezu.
A ten výhled rozhodně stojí za to!


Abych nezapomněla…,
,,Jdi a nedívej se dolů! Neotáčej se, nezastavuj se a jdi!“
řidič, 53 let

pondělí 8. ledna 2018

To asi bude bolet, když se Doktoři nedají koupit a tříkrálový odpustek

Pondělí, 1.1.2018
Novoroční předsevzetí si nikdy nedávám.
Vím, že bych ho díky své nesystematičnosti stejně nedodržela.
A upřímně řečeno, velmi pochybuji o tom, že ti, kdo si s oblibou dávají, ho dodrží.
Vždyť když chceme něco udělat, nepotřebujeme k tomu datum v kalendáři.
A když to udělat nechceme, žádné předsevzetí nám k uskutečnění toho či onoho přece vůbec nepomůže.
Naproti tomu odhodlání kdykoliv během roku, ano.

Úterý, 2.1.2018
Opravdu mám jít po jedenácti dnech volna dnes pracovat?
To asi bude bolet…

Středa, 3.1.2017
,,Co jsi obědval?“ Ptám se muže po návratu domů z práce.
,,Chleba“. Odpoví jako by to měla být samozřejmost.
,,A proč sis neohřál tu svíčkovou?“
,,Svíčkovou? Tu mi přece musíš naservírovat ty, jinak bych si nepochutnal…“

Čtvrtek, 4.1.2017
Čas vypršel!
Upomínka z knihovny mi nekompromisně připomíná, že Doktoři od Ericha Segala musí k dalšímu čtenáři.
A to i přesto, že já ještě nemám přečteno.
Z počátku uvažuji o tom, že knížku vrátím se zpožděním i s vědomím zaplacení pokuty.
Pak ale dostanu spásný nápad, knihu vracím a usedám k internetu s tím, že si ji koupím.
Prozření se dostaví záhy.
Doktoři se již nedají nikde koupit!

Pátek, 5.1.2017
Když čtvrtý den trávím pracovní dobu především ve skladu.
Když popsaných papírů je již pěkná hromádka.
Když se pletou čísla a z písmen nejsou slova.
Když mi nejde psát a večer usínám se slepicemi.
Inventura vrcholí.

Sobota, 6.1.2017
,,Cože?!“ Vypadne ze mě překvapeně, když mi můj muž sdělí, že mezitím, co jsem byla v práci, odstrojil vánoční stromeček.
,,Vždyť to jsi v životě nedělal…“, dodávám.
Usměje se, pokrčí rameny a mě dochází, že to bude nejspíš odpustek za to dnešní ráno plné nepohody.

Neděle, 7.1.2017
Poprvé jsem si svůj věk začala uvědomovat lehce po třicítce, kdy se mi jedno ráno při líčení začala před tužkou na oči hrnout kůže na očních víčkách.
Podruhé, když jsem o pár let později vlezla do postele v tlustých ponožkách, a potřetí, když k nim přibyla ještě termolahev s horkou vodou.
Počtvrté dnes.
Když si kupuji svoji první čepici v životě.


Abych nezapomněla…
,,Ať Vám všechny vaše trable, vydrží zrovna tak dlouho, jako novoroční předsevzetí“.
Joey Adams

pondělí 1. ledna 2018

Příliš mnoho dědů, tradice, která se dědí a ,,máš tady dítě".

Pondělí, 25.12.2017
První svátek vánoční.
Den, kdy ustal všechen shon, den těšení se z dárků.
Den, kdy zjistíme, že dědeček není totéž jako děda, a že dárky určené dědečkovi, děda rozbalovat fakt neměl.
Děda se tak neoprávněně dva dny těší z dědečkových dárků a nic netušící dědeček, si zítra při svátečním obědě bude muset převzít dárky nově zabalené.

Úterý, 26.12.2017
Na Štěpána si ráno oblékám nový svetr od Ježíška, beru s sebou nejmilejší dárky a společně s rodiči jdeme k babičce na oběd.
Peče krůtu.
Na Štěpána si ráno naše děti oblékají nové oblečení od Ježíška, berou s sebou nejmilejší dárky a společně se mnou a s mužem jedeme k mamce na oběd.
Peče krůtu.
Na Štěpána musím vstávat velmi brzy.
Přijdou k nám děti, vnoučata, taťka a brácha s rodinou.
Přijdou oblečeni v nových svetrech od Ježíka a děti s sebou přinesou nejmilejší dárky.
Peču krůtu.
Tradice, která se dědí.

Středa, 27.12.2017
,,Musím vydržet do večera“, říká mi můj muž po probdělé noci na Štědrý den ráno, kdy ho skolily nečekané zdravotní potíže.
Vydržel i pětadvacátého, vydržel šestadvacátého.
Dnes však návštěvu nemocnice již odkládat nemůže.
Vážně jsem si myslela, že letošní Vánoce budou v klidu?

Čtvrtek, 28.12.2017
Za normálních okolností mám takové dny ráda.
Dny, kdy se jen tak toulám bytem, nic nemusím a dělám jenom to, co chci.
Mám radost z vyklizené skříňky v koupelně, z přečtených stránek knihy i z návštěvy u mých vnuček.
Mám radost z prvního videa pořízeného novým telefonem, na němž konečně králík nemá červené oči.
Za normálních okolností bych si řekla: Jo, to byl fajn den!
Můžu to ale říci, když můj muž poslední dny roku netráví se mnou, ale v nemocnici?

Pátek, 29.12.2017
Už dva dny se přemlouvám k turistické aktivitě.
Dva dny se nechávám hýčkat teplem domova a ignoruji slunce, které zve k procházce lesem.
Jestli ale nechci dnes propadnout smutku, musím nazout teplé boty a jít.
Kamkoliv a jakkoliv daleko!
Jen jít!

Sobota, 30.12.2017
,,No mami!“ volá Emička na maminku, která se jde obouvat na chodbu a v předsíni nechá položenou autosedačku s Anežkou.
…,,Kam jdeš? Máš tady dítě!“ Ukazuje na sestřičku Ema.
Ještě, že tu Emu mají, s ní si mohou být rodiče jisti, že to mimino nikde nezapomenou.

Neděle, 31.12.2017
Když jsme vloni silvestrovské odpoledne trávili v nemocnici, protože tam ležela naše dcera s komplikacemi v těhotenství, rozhodně mě nenapadlo, že o rok později půjdu s obloženými chlebíčky do špitálu znovu. Tentokrát za mužem.
Opravdu bych nerada, aby se z toho stala tradice.


Abych nezapomněla…

Když tradiční tradice tradičně máme,
občas se tradic i sebe ptáme:
,,Jste všechny tradice opravdu nutné?“
Ruším Vás, tradice! Leč jen ty smutné!

neděle 31. prosince 2017

Sedm

Po roce s ďábelskou šestkou v letopočtu, jsem k Tobě, roku 2017, upínala všechny své naděje.
Naděje na klidný, a možná třeba i trochu šťastný rok.
Vždyť Tvoje sedmička štěstí přímo vyzařuje.
Každý ji chce mít, každý si ji ve svém životě přeje.
A s Tvým příchodem jsme ji najednou všichni měli.
Na celý, dlouhý rok!
Sedmička v letopočtu přece přinese štěstí, nemůže to být jinak!
Proč bychom jinak říkali, že jsme v SEDMÉM nebi?
Proč by existovalo zrovna SEDM divů světa, SEDM statečných, SEDM krkavců a kočka by měla SEDM životů?
Proč by všichni chlapi dávali chladit pivo na SEDMÝ schod?
Protože SEDMIČKA je mocná.
Jedině SEDMIČKA to pivo opravdu dokonale vychladí.
V SEDMIČKU všichni věří.
A Ty, roku 2017 jsi jí mohl vládnout třistapětašedesát dní.

Kromě toho, že jsem si v sobě během Tvé vlády trochu ,,uklidila“, poznala jsem, ač ,,pouze“ virtuálně, spoustu neuvěřitelně milých lidí. Lidí, kteří jsou mi inspirací, a díky nimž moje seberealizace na blogu dostala nový rozměr.
Zjistila jsem, že nejen zištná může být pomoc druhého člověka, a znovu jsem posílila vědomí, že rodina a zdraví je to nejvíc, co v životě mám.
Za sebe mohu říct, že navzdory Tvému neohrabanému rozjezdu, kdy jsi mě připravil o dvacet vteřin života, drobným nešťastným událostem během roku, a mému drsnému setkání s lidskou arogancí a neochotou, jsi šťastný prostě byl!
Vždyť se nám narodila zdravá vnučka!
A za to Ti roku 2017 moc děkuji!
Loučím se s Tebou se vzpomínkou jen na TO DOBRÉ!


Vzhůru všichni ve zdraví do nového, osmičkového roku 2018!

Abych nezapomněla…,
,,Ovšem my, kteří chápeme život, nestaráme se vůbec o čísla.“
Antoine de Saint-Exupéry