NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 17. července 2017

Sedmdesát sedm, s větrem v posteli a dýňová

Pondělí, 10.7.2017
,,Babičko, když by tam ty koťátka spadly, tak bych pro ně musela dojít, že jo?“
Ověřuje si Ema, stojící nad příkrým schodištěm v synově domě, kam jsme přijely nakrmit králíka.
Drží plyšová koťata, v každé ruce jedno a čeká, co jí řeknu.
,,To bys musela, Emičko. Ale oni tam nespadnou, protože Ty je držíš pevně," odpovím.
Jak ve zpomaleném filmu náhle vidím, jak se otevírají ty dětské dlaně, a obě ruce naráz vyletí do vzduchu.
Ona pod to schodiště ta koťata fakt hodila…!
Takže svojí otázkou si jenom mazaně pojistila, že ji po těch schodech dolů pustím.

Úterý, 11.7.2017
Děkuji, že jsi ve mně probudil radost z chůze, když jsme spolu chodili pěšky k babičce, z jednoho konce města na druhý.
Děkuji, že jsi mě seznámil s tak krásným krajem, jako je Šumava.
Děkuji, že jsi mi ukázal, co je trpělivost, když jsi vyráběl obrazy ze slámy a stavěl modely lodí.
Děkuji za chatu, kterou jsi vlastnoručně vybudoval a za ten malý kousek země uprostřed nádherného kraje.
Děkuji, že jsi nejtěžší chvíli svého života překonal se ctí.
Děkuji, za Tvou samostatnost a vitalitu, kterou dosud oplýváš.
A že občas něco zapomeneš? Vždyť to my přece také.
A to nám zdaleka není sedmdesát sedm let, jako dnes Tobě.
Všechno nejlepší k narozeninám, tati!

Středa, 12.7.2017
Celý víkend strávil s telefonem v ruce.
Celý víkend se snažil přijít na to, jak se nový, služební dotykový telefon ovládá.
Věty, typu:,,Hele, mě se tady něco objevilo“, ,,Zase mi to nefunguje“, Já už se z toho zblázním,“, nebo ,,Je to krám“, jsem slyšela několikrát denně.
A to všechno jenom proto, aby mu ho dnes přejela nákladní Tatra, když mu v práci vypadl z kapsy.

Čtvrtek, 13.7.2017
Víš, jak mizerně se teď po ránu cítím?
Čeká mě náročný pracovní den a díky Tobě vstávám nevyspalá a s mizernou náladou.
Nevadí mi, když ke mně v noci vletíš oknem.
Nevadí mi ani, když si okolo sebe omotáš záclonu.
Jsi v ní komický, vypadáš jako nevěsta na útěku.
Ale musíš se plazit pode dveřmi a kvílet na celý dům?
Při tom se fakt nedá spát…

Pátek, 14.7.2017
Když jsem dýni sázela,
bláhově si myslela,
že naplním sklepy plody,
a že v zimě budou hody.
Pro dýni mi srdce plane,
ale květy jsou jen plané.
Jen jediný dýni zrodil,
poslání tak svoje splnil.

Sobota, 15.7.2017
Původní vize turistické soboty vezme za své hned ráno, když zjišťuji, že vydatně prší. A protože se plán B zrodí záhy, je třeba vymyslet rychlý oběd, abychom mohli co nejdříve odjet do Ikey na nákupy.
Dvě mladé cukety nakrájím na větší kostky, osolím, pokapu olivovým oleje, sójovou omáčkou a posypu tymiánem. Sušeným, protože ten čerstvý mi na balkoně v květináči skomírá. V pekáčku vše promíchám a dám péci do trouby. Uvařím červenou čočku, namočenou od včera a podávám ji s upečenou cuketou. Světe div se, za půl hodiny je zdravý oběd na talíři!

Neděle, 16.7.2017
Když z obchodu přinese špatné granule pro králíka, i když jejich název má
napsaný na lístečku, když v samoobslužném skladu Ikey naloží a zaplatí jinou skříňku, než jsme si vybrali, tak to vypadá, že smolné skóre tohoto víkendu můj muž už nedožene.
Pak ale najde na ulici telefon, vyhledá v seznamu kontakt, máma“ a zavolá.
Slečna, které telefon patří ani netuší, že jí mobil ve městě vypadl.
Při předání má slzy v očích a s whisky v ruce manželovi děkuje, že jí navrácením mobilu zachránil vzpomínky.


Abych nezapomněla…,
že vlastní nezdary lze vyvážit i dobrým skutkem.

úterý 11. července 2017

Ve svém časoprostoru, když jsem offline a zametání myšlenek

Pondělí, 3.7.2017
Mít prostor pro svůj čas.
Mít čas pro svůj prostor.
Právě teď!

Úterý, 4.7.2017
Kdo ochotně hodí na záda svůj batoh, nazuje turistické boty a vydá se se mnou po barevných značkách?
Kdo se mnou vyleze do kopce k hradu, ztratí se na zelené a najde uprostřed vesnice tu správnou chalupu?
Kamarádka, se kterou jsem prošla základní školou, svatebním dnem i Prčicemi.
Díky!

Středa, 5.7.2017
Jsem bez připojení.
Nemůžu publikovat své blogové příspěvky, nemůžu komentovat příspěvky druhých, na instagram nevložím jedinou fotografii.
Zato můžu víc spát, toulat se krajinou, užít si každý kout své zahrady.
Když přemýšlím o tom, zda si na chatu zařídit internet nebo si ponechat výsadu mít své jedno místo offline, volím to druhé.

Čtvrtek, 6.7.2017
I když je Šumava moje srdeční záležitostí, nabídku od manžela jet tam s ním zítra s kamionem, odmítám. Oknem z auta mě to nebaví, Šumavu si musím projít.
,,No vždyť jo“, snaží se mě nalákat. ,,Budu skládat v Zemědělském družstvu, tak si projdeš šumavské družstvo…“
Nejspíš máme každý jinou představu o tom, co to znamená, ,,projít si Šumavu“.

Pátek, 7.7.2017
Můj muž je velmi šikovný.
Se synem postavil pergolu, vybudoval dřevník a vyrobil pojezdová vrata.
Je schopen vyměnit proraženou pneumatiku na kamionu, opravit elektriku na návěsu a udělat technickou údržbu na lesnických strojích.
Moderními technologiemi ale zůstane nejspíš navždy nepolíben.
Dotykový telefon, který dostal v práci jako služební, je pro něj to samé, co pro Jana Žižku revolver.
To bude těžký víkend…

Sobota, 8.7.2017
Když neplánovaně, ale nejspíš zcela nenáhodně vcházím do kostela svaté Máří Magdaleny, oči musí nejprve přivyknout šeru.
Ruce obejme chlad a ticho je nadpozemské.
Modlit se neumím a se svou modlitbičkou z dětství ,,Andělíčku, můj strážníčku“, bych asi při bohoslužbě nevystačila.
Přesto se posadím do lavice před oltář.
Člověk na takové místo může přijít proto, aby si třeba ,,jen“ zametl své myšlenky.

Neděle, 9.7.2017
Dnes se budím v osm, zítra budu touhle dobou, v práci budit windowsy.
Dnes procházím zahradou, zítra budu procházet e-maily.
Dnes zalévám záhony, zítra budu zalévat šéfovi kafe.
Když končí volno a začíná práce.




Abych nezapomněla…,
jsem smutná, když končí dovolená, ale byla bych smutnější, nemít práci.

neděle 9. července 2017

Moje singl dovolená, den pátý

Když ráno prší, neplavu, nechodím bosa po zahradě ani nepozoruji ptáky.
Dopadající kapky deště jsou studenější než voda v bazénu, mokrý trávník je sem tam protkán plazícími se slimáky a nenasytný špaček je schován před deštěm někde v korunách nedalekých stromů.
Poprvé zpanikařím, když si uvědomím, že dnešek je posledním dnem mé dovolené.
Podruhé, když zaslechnu přijíždět auto k vedlejší chatě.  
Sousedka s kulometem místo úst patrně opět naruší klid v zahrádkářské kolonii.
Také přemýšlím o tom, čím přihnojit živý plot z buxusů, aby její věčně vystrčené, korpulentní pozadí v kalhotkách, přestalo být konečně vidět.
Kdybych se s odpoledním vyjasněním nesnažila být za každou cenu na zahradě užitečná, nemusel by můj muž po příjezdu z práce sčítat škody.
Rozlomené koleno u barelu s vodou a prasklý kotouč u strunové sekačky.
Taková je bilance mého odpoledního zápalu do práce.
O dovolené se prostě nemá pracovat!







Abych nezapomněla…,
práce šlechtí člověka, ale ničí věci.

sobota 8. července 2017

Moje singl dovolená, den čtvrtý

Ještě před snídaní několikrát přeplavu náš dvoukubíkový bazén a obejdu zahradu bosou nohou. Špačkovi, který si pochutnává na právě dozrálých kuličkách mého červeného rybízu je zjevně jedno, že ho při tom pozoruji.
Už několikrát se nám vyplatilo přivstat si, když jedeme na výlet. Ale že díky tomu budeme mít okružní jízdu výletní lodí kolem Zvíkova s mužem jen sami pro sebe, to jsme opravdu nečekali. 
Vody brčálově zeleného soutoku Otavy a Vltavy brázdí nejen naše Lipno RLL 3210, ale také luxusní motorové čluny, hausbóty i sportovní kanoe. Zážitek z plavby se umocní, když na jedné z opotřebovaných plachetnic uvázaných u břehu zahlédneme stejně opotřebovaný, nahý mužský zadek.
Podléhám obavám, že má euforie z krásných zážitků opadne s obědem v restauraci.
Filetům z pstruha s bylinkovou omáčkou a vařenými bramborami v Pivovarském dvoře Zvíkov, se ale nedá vytknout naprosto nic.
Reklamní cedule Akvária u parkoviště hradu Orlík nás láká na prohlídku dvoumetrového sumce. 
Přes neprůhlednou zelenou vodu v bazénu, kde se údajně sumec nachází, si však jeho existenci nelze ověřit. Natož pak slibovanou délku.
Příliš nízké ochozy hradeb hradu Orlík mě postaví před rozhodnutí:
Výhled nebo život?
Volím život a sunu se ke zdi.




 


Abych nezapomněla…,
že držet se při zdi, je někdy bezpečnější.

pátek 7. července 2017

Moje singl dovolená, den třetí

Pravidlo číslo jedna v praxi zafunguje. Vstávám za svitu slunce.
Konečně vidím v truhlíku rozkvetlé květy gazánie, které se v plné kráse ukáží pouze na sluníčku.
Při sáčkování sušených bylin jsem omámená mísící se vůní květu černého bezu, máty a čerstvé bazalky, která jde teprve na síto.
Můj muž se v poledne vrací z práce, a tak to vypadá, že moje singl dovolená úplně tak singl nebude.
Když balím věci na chatu, uvědomuji si, že mi nastává období bez wifi. Možná mi bude virtuální spojení se světem chybět, možná si díky tomu uvědomím, že je občas dobré, se od centrálního mozku lidstva, odpojit.
,,Co myslíš, jaká bude voda?“ Ptá se muž, když máme chatu na dojezd.
Bingo! Na tuhle otázku čekám od té doby, co jsme vyjeli. Voda je naštěstí průzračná, takže se můj bazénový chemik nechá přemluvit na večerní výšlap ke kostelu svaté Máří Magdalény.
Zase ta panoramata!






Abych nezapomněla…,
že nejkrásnější místa máme za humny. 
Nepsala jsem to už někde?